9. 5. 2025 – Innsbruck, Rakousko
Poslední zastávkou naší dovolené bylo rakouské město Innsbruck, hlavní město rakouské spolkové země Tyrolsko. Leží v údolí Innu, v bezprostředním podhůří Alp, asi 30 km severně od Brennerského průsmyku, nejschůdnější cesty do Itálie.
Místo je osídleno kolem 3000 let, což dokazují nálezy z mladší doby kamenné a urny s ostatky z doby bronzové. Ve 4. století po Kristu vznikla v dnešním Wiltenu římská pevnost Vedildena, která měla ochránit římskou cestu spojující Veronu s Brennerským průsmykem a Řeznem. V období stěhování národů pevnost v 6. století zanikla. Další sídla jsou známa jako Ambras, Hötting a Mühlau. Roku 1138 byl založen klášter premonstrátů Wilten, který provozoval převoz přes řeku Inn. Koncem 12. století zde vznikla osada při mostu a před rokem 1205 dostala osada městská práva. Vliv osady rychle rostl, protože kontrolovala obchodní stezku do Itálie.
Hrabě Berchtold V. zde roku 1170 založil první tržnici, nazývanou nejdříve Insprucke, což bylo odvozeno z latinského Oenipontum nebo Oeni pons a dodnes Innsbruck, v překladu most na Innu. Mezi léty 1187 a 1205 obdržel trh městská práva, a z celních poplatků za obchodní cestu do Itálie jeho význam a zisk značně rostl. V roce 1267 vznikla městská pečeť a znak města viděného z ptačí perspektivy. Město rostlo pomalu, protože pozemky patřily klášteru ve Wiltenu a bylo třeba je pokaždé směnit. Roku 1281 bylo město rozšířeno o Nové město (dnešní oblast ulice Marie Terezie).
Cesta přes Brenner byla roku 1300 zpevněna a opevněna, takže jí mohly projíždět i kočáry, což byla konkurenční výhoda oproti ostatním průsmykům jako například sousední Via Rosia nebo via Claudia Augusta, kde ještě dlouho sloužili k přepravě mezci. Téhož roku byly založeny první městská nemocnice na dnešním náměstí Adolfa Pichlera a hřbitov.
Od roku 1420 byl Innsbruck residencí tyrolského hraběte Fridricha IV. Habsburského a během 15. století zde vznikla řada významných staveb: Stará radnice (1358) s městskou věží (1450), Hofburg (1456), Ottův hrádek (1495) a Stará zbrojnice (kolem 1500). Roku 1485 zde iniciátor „Kladiva na čarodějnice“ Heinrich Institoris zahájil čarodějnické procesy, které však byly ještě téhož roku zastaveny.
Od konce 15. století až do své smrti roku 1519 zde sídlil císař Maxmilián I. Habsburský. Své sídlo sem přesunul z důvodu blízkosti stříbrných dolů v Hallu, kde razil císařskou minci i medaile. V letech 1503–1513 byl při císařském hradě založen dvorní kostel (Hofkirche), v němž synovec císaře Maxmiliána dal postavit mramorové mauzoleum s výjevy z jeho života na bronzových deskách (kenotaf). Roku 1562 pozval arcivévoda Ferdinand I. Tyrolský spoluzakladatele řádu jezuitů Petra Canisia, aby založil jezuitské gymnázium, dnešní Akademické gymnázium. Roku 1630 hrabě Leopold V. založil první operní divadlo mimo Itálii; na jeho místě stojí dnešní Kongresshaus.
Tyrolští Habsburkové vymřeli po meči úmrtím arcivévody Sigmunda Franze roku 1665, kdy byl Innsbruck naposledy jejich hlavním sídlem. Díky tomu zůstal gotický a renesanční ráz města nezměněn. Roku 1669 založil císař Leopold I. Habsburský v Innsbrucku Univerzitu se čtyřmi fakultami.
Roku 1858 byl Innsbruck spojen železnicí s Mnichovem a 1867 vznikla železnice přes Brennerský průsmyk do Itálie. Roku 1912 byla železnice prodloužena až do Garmisch-Partenkirchenu.
Na konci první světové války byl Innsbruck obsazen italskými jednotkami, které odtáhly až roku 1924. Během druhé světové války byl Innsbruck 22krát bombardován spojeneckými jednotkami. 16. prosince 1944 byl těžce poškozen dvorní kostel. Jako jedno z mála rakouských měst byl Innsbruck ke konci války obsazen americkými vojáky. Po ukončení války bylo město zařazeno do francouzské okupační zóny.
